Tel.: 731031170 (9 - 20:00 hod), email: jitka.nekvindova@seznam.cz ![]() Výklad gramatiky knížky Němčina pro samouky |
1. | ich = já | wir = my | mluvčí sám či s někým třetím |
2. | du = ty | ihr = vy | tykání jedné osobě či skupině |
3. | er/sie/es = on/ona/ono | sie = oni | třetí osoba/osoby, o kterých mluvíme |
Sie = Vy | vykání jedné osobě či skupině osob |
Třetí osoby on/ona/ono/oni zastupují nějaké podstatné jméno. Členy těchto podstatných jmen der, die, das, die (mn.č.) přímo korespondují s příslušnými osobními zájmeny er, sie, es, sie (mn.č.), neboť se shodují v posledním písmenku.
Der Mann ist nett. | Er ist nett. |
Die Frau ist nett. | Sie ist nett. |
Das Kind ist nett. | Es ist nett. |
Die Kollegen sind nett. | Sie sind nett. |
ich bin | wir sind |
du bist | ihr seid |
er/sie/es ist | sie/Sie sind |
Sloveso sein = být je jediné německé sloveso, které má nepravidelné časování v mn.č. přít. času.
Při tykání použijeme 2. řádek časovací tabulky
Roman, du bist nett. = Romane, jsi milý.
Roman und Karl, ihr seid nett. = Romane a Karle, jste milí.
Jediné osobní zájmeno, které píšeme velkým písmenem, je Sie = Vy, vykáme-li.
Vykání se odvozuje od osoby sie = oni.
Karin, Sie sind sehr nett.
= Karin, jste moc milá.
Karin und Roman, Sie sind sehr nett.
= Karin a Romane, jste moc milí.
Přídavné jméno, na které se ptáme ze slovesa, neskloňujeme.
Er ist zwar dick, aber nett.
= Je sice tlustý, ale milý.
Sie kommt erschöpft von der Arbeit.
= Chodí vyčerpaná z práce.
Německé příjmení mají ženy i muži stejné.
Frau Wagner und Herr Wagner sind ein junges Ehepaar.
= Paní Wagner a pan Wagner jsou mladý manželský pár.
Familie Wagner wohnt im ersten Stock.
= Rodina Wagnerova bydlí v prvním patře.
Název rodiny jako Wagnerovi, Müllerovi složíme dle vzorce: příjmení + s
Wagnerovi jsou moc milí.
= Wagners sind sehr nett.
V němčině rozlišujeme 3 základní typy členů:
Hier sind ein Mann, eine Frau, ein Kind und Autos.
= Tady jsou jeden/nějaký muž, jedna/nějaká žena, jedno/nějaké dítě a nějaká auta.
Hier sind der Mann, die Frau, das Kind und die Autos.
= Tady jsou ten muž, ta žena, to dítě a ta auta.
Člen neurčitý existuje jen v j.č., v mn.č. je jeho ekvivalentem člen nulový:
Hier ist ein Mann. | Hier sind Männer. |
Hier ist eine Frau. | Hier sind Frauen. |
Hier ist ein Kind. | Hier sind Kinder. |
Věta oznamovací
a) s přímým slovosledem, kdy je na prvním místě podmět a na druhém určité sloveso.
b) s nepřímým slovosledem, kdy je na prvním místě zdůrazněné slovo a na druhém určité sloveso.
1. podmět | 2. určité sloveso | 3. ostatní větné členy |
Margit | fährt | morgen nach Prag. |
= Margit | jede | zítra do Prahy. |
1. zdůraz. slovo | 2. určité sloveso | 3. zbytek s podmětem |
Morgen | fährt | Margit nach Prag. |
= Zítra | jede | Margit do Prahy |
Věta tázací
a) obvyklá otázka s tázacím slovem,
b) obvyklá otázka bez tázacího slova,
- u typů a) a b) je na 1. místě tázací slovo (vyjádřené či nevyjádřené) a na druhém určité sloveso, následuje zbytek věty s podmětem.
c) vyjadřující údiv. Věta má stejný slovosled jako oznamovací věta.
1. táz. slovo | 2. určité sloveso | 3. zbytek s podmětem |
Warum | muss | Margit morgen nach Prag fahren? |
= Proč | musí | Margit zítra do Prahy jet? |
--- | Muss | Margit morgen nach Prag fahren? |
= 0 | Musí | Margit zítra do Prahy jet? |
1. zdůraz. slovo | 2. určité sloveso | 3. zbytek |
Du | fährst | nach Prag? |
= Ty | jedeš | do Prahy? |
Pro slabé časování používáme 2 vzory: machen a arbeiten.
a) časování podle machen = dělat:
ich mach-e | wir machen (inf.) |
du mach-st | ihr mach-t |
er/sie/es mach-t | sie/Sie machen (inf.) |
ich arbeit-e | wir arbeiten (inf.) |
du arbeit-est | ihr arbeit-et |
er/sie/es arbeit-et | sie/Sie arbeiten (inf.) |
Obecně platí:
Podle vzoru machen časujeme ta slovesa, která nejsou typu arbeiten.
Koncovky časování přidáváme k infinitivnímu kořeni.
machen - kořen mach, koncovky: -e, -st, -t, infinitiv, -t, infinitiv
arbeiten - kořen arbeit, koncovky: -e, -est, -et, infinitiv, -et, infinitiv
- všechny koncovky u typu arbeiten začínají na e
Kdy časovat podle arbeiten?
Každé sloveso má v infinitivu koncovku, většinou je to -en, pokud e chybí, tak - n.
Např. arbeiten má koncovku -en. Po jejím oddělení zůstane kořen arbeit. Podle arbeiten časujeme právě tehdy, je-li splněna alespoň jedna
ze tří následujících podmínek. Kořen je zakončen na
Podle vzoru machen časujeme v přítomném čase tyto zvláštní typy sloves:
Zde najdete schéma slabého časování sloves v přítomném čase.
Lern(e) mit ihm! = Uč se s ním!
Lernen wir mit ihm! = Učme se s ním!
Lernt mit ihm! = Učte se s ním! (vy)
Lernen Sie mit ihm! = Učte se s ním! (Vy)
Rozkaz osobě du vyrobíme většinou z infinitivu, u ostatních osob (my, vy, Vy) vyjdeme z časování.
TIP: Pro změkčení se používá bitte a mal.
Kommen Sie bitte herein! = Pojďte prosím dál!
Schau mal! = Podívej (se)!
Setzen Sie sich doch mal! = Tak se přece posaďte!
Typ machen
mach/e/n: dělej! = mach! nebo mache!, pokud má sloveso koncovku -en.
- rozkaz osobě du jsme vytvořili z infinitivu 2 lomítky - za kořenem a dále za e v koncovce.
U těch slabých sloves, která koncovku -en nemají, místo 2. lomítka vezmeme 1.os.j.č. přít. času
např. sammel/n = sbírat: sbírej! = sammel!, sammle!, sammele!
machen wir! | |
mach! nebo mache! | macht! |
machen Sie! |
Typ arbeiten
arbeite/n: pracuj! = arbeite!
- rozkaz osobě du jsme vytvořili z infinitivu POUZE 1 LOMÍTKEM za e v koncovce.
arbeiten wir! | |
arbeite! | arbeitet! |
arbeiten Sie! |
TIP: U rozkazu je tendence spíše podmět nedávat, jen kvůli rozlišení osoby wir a Sie, kde je stejné sloveso, podmět píšeme.
Kaufen wir das Buch! = Kupme tu knihu!
Kaufen Sie das Buch! = Kupte tu knihu! (Vy)
Warten wir auf ihn! = Počkejme na něj!
Warten Sie auf ihn! = Počkejte na něj! (Vy)
Sei bitte zu Hause! = Buď prosím doma!
Seien wir zu Hause! = Buďme doma!
Seid bitte zu Hause! = Buďte prosím doma! (vy)
Seien Sie bitte zu Hause! = Buďte prosím doma! (Vy)
seien wir! (protažený infinitiv) | |
sei! (infinitiv. kořen) | seid! |
seien Sie! (protažený infinitiv) |
Mrkněte také do přehledu rozkazů německých sloves.