Jitka Nekvindová - Osobní informace
Proč překládám
Myslím, že práce překladatelky je mým osudem. Naplno jsem se jí začala věnovat
až díky dlouhé nemoci. Tehdy člověk přemýšlí o tom, zda má nebo nemá jeho život ještě smysl.
Překladatelství mi dává naději i sílu. Největší radost mi dělají moji spokojení zákazníci.
Místy je to velice dobrodružná, ba detektivní činnost, a to hlavně při překladech soudních
případů nebo když dané slovíčko nemůžete ve slovníku najít a tak jej hledáte na internetu nebo v
literatuře. Pamatuji si, jak jsem jednou dlouho hledala slovo týpý, až teprve po zadání indianisches Zelt
(indiánský stan) do vyhledávače, se mi jej podařilo najít. Je to "Weidentipi".
Proč právě němčina a čeština
Němčina a ruština byly mými prvními jazyky, které jsem se začala učit už na základní škole.
Po přechodu na gymnázium jsem kromě němčiny začala studovat angličtinu. Němčina je mi však blíže asi proto,
že jsem se ji začala učit jako dítě školou povinné. Je to jazyk s jednoduchými gramatickými pravidly a snadnou
výslovností. Bavily mne hodiny němčiny s pí učitelkou Zapletalovaou na ZŠ i hodiny s prof. Kolářem na gymnáziu.
Nakonec jsem vystudovala němčinu na VŠ. Mám radost, že se jí mohu věnovat i nadále díky překladům a soukromým hodinám,
které poskytuji.
Odkud pocházím
Pocházím z Východních Čech, z města Česká Třebová. Město je důležitým železničním uzlem, je zde mnoho památek, nějaký čas zde pobývala např. Božena Němcová a v nedalekém Kozlově působil Max Švabinský. Zde žili moji prarodiče, dědeček uměl několik jazyků, snad proto mne to knim táhne. Ráda se vracím na místo, kde jsem prožila své dětství a dostala základ do života.
Mou oblíbenou německou básní je Lorelei od Heinricha Heina. Vytvořila jsem její český překlad:
Heinrich Heine: Lorelei, z němčiny přeložila: Jitka Nekvindová
Nevím, proč s myslí zastřenou já smuten chodím sám, pohádku dávnou, vzdálenou v srdci svém ukrývám. * Chladno a slunka stmívání, poklidně teče Rýn, vrcholku hory blýskání v sluníčku večerním. * Krásná je krásná ta dívka, zrak můj k ní vzhůru letí, zlatý šperk se jí blýska, zlatý vlas hřebenem hladí. * Zlatý hřeben se míhá a sladká píseň zní, je zvláštní ta píseň tichá, ten nápěv jímavý. Rybáře v malé loďce divokou zajme bolestí; Nevidí útesy v dálce, hledí výš, k svému neštěstí. * Myslím, že rybář s loďkou zmizeli v hlubině; A Lorelei s písní svou je tomu na vině.
Co mi dělá radost
Mám radost, když mohu pomoci,
Mám radost, když po práci do noci
mi zákazník napíše, že je to skvělé.
Mám radost, když jde práce od ruky.
Mám radost, když dělám pokroky.
Mám radost, když můj program chodí...
Co mi vadí
Vadí mi zloba a sobectví,
vadí mi povýšené herectví,
vadí mi lež a přetvářka,
vadí mi hrubá narážka.
Vadí mi, že mnoho lidí
se v mamonu tolik vidí.
Vadí mi neochota pomoci,
vadí mi spousta dalších věcí.....
Čeho si vážím
Vážím si velkorysosti a dobroty.
Vážím si přátelství a ochoty.
Vážím si laskavosti a oběti.
Vážím si těch, kdo myslí na děti,
Vážím si všech, kdo mají odvahu
život svůj žít a bít se za pravdu.
Vážím si všech, kdo umějí pochopit
trápení ostatních.